No a máme tu zase duben! Ten čas ale letí, když se člověk dobře baví..
V posledních měsících jsme zase rozhazovala těžce vydřené peníze a koupila si novu klávesnici (mrtě! Tykokos! Má tak příjemně měkká tlačítka! A jen za 550? Pfu, skvost.) a protože jsem posedlá pěkným pracovním místem, i 2ks RGB osvětlení na monitor. Jichychy :3. Juchuchu :3. Jako jest pravdou, že s přicházejícím létem to nevyužiju, protože pracuji jen za světla a tohle osvětlení použiju jen v noci ale.. ach. Topovinky. Viz přiložená fotografie. Miluju to.
PS: neví někdo, kde bych si mohla koupit obyčejnou malou žárovku do lávové lampy max 25W? Ale ne LED?! Protože mi přijde, že už se nikde neprodávají a já fakt potřebuji do Julie (tak se ta lampa jmenuje) obyčejnou malou žárovku. (teď jsme na svém blogu dohledala, že Julii jsem dostala k Vánocům v roce 2013! Hustý)
Duben opět znamená 10k kroků. Opět nedodržím původně
nastavené limity. Opět se asi nedokopu k tomu, abych začala běhat. Ne
prostě. Jsem líná. Jo jsem. Vyčítat mi to bude moje důchodcovské já, dnešní já
to už ignoruje. Dnešní já řeší jiné „problémy“.
Zároveň, budoucí Pavlo, Jakubíček se vrátil z dovolené.
Té v Iráku. Přežil, žádná repatriace nebyla potřeba. Protože
jak on opakovaně říká, „Irák je safe“. To, že Ministerstvo zahraničních
věcí si myslí něco jiného pomineme, Jakub říká že je safe, tak je safe.
Každopádně, v době jeho dovolené jsme si proaktivně též vzala v práci
volno. Velice mi to pomohlo, protože v období 14 dní jsem nemusela „řešit
běžné pracovní sračky“ (termín, který nepochybně používají všichni rádoby
vedoucí pracovníci), ale když jsem se tento týden do práce vrátila, řešení těch
sraček mně skoplo mnohem výrazněji, než jsem chtěla.
Opět mi došlo, že to dělám špatně. Že zavírat oči před situacemi je blbost a že
je žádoucí je řešit. Ale, dokud nejsem donucena, odmítám cokoliv řešit- což je
špatně. Kdybych si měla dát sama ZV jako podřízený nadřízenému, fakt bych se
nepochválila. A nastavila bych akční plán. Potřebuji, aby mi někdo nastavil
akční plán!
V rámci této mé 14 denní dovolené, si dovolím uvést
jednu příšernou statistiku:
od 22.3.2024 do 7.4.2024 jsem vypila : 45 piv (K10, G10, K11), 8
lahví prosecca, 1 láhev rumu a 34x jsme si nasadila klobouk.
Což je hnus.
A učebnicový příklad nehlídaného alkoholismu.
A bobtnající průser, který jednou bouchne.
Nechlubím se, do prdele, tímhle se nejde chlubit, ale jen si
zapisuji do svého deníčku tuto informaci a Pavlo doufám, že až si tohle za pár
let přečteš, zhrozíš se s myšlenkou, jak tohle jde přežít a proč si byla
tak odporný chlastající/smažící prase.
Je dobře, že se můj muž vrátil, protože před ním si nemohu dovolit lejt jako
duha, což ale zase způsobuje, že jsem nepříjemná a nervní, protože mi to chybí.
Pokaždé, když odbije 17 hodina, šla bych do ledničky a otočila těch 6 piv a rozpitou
láhev prosíčka co tam teď mám, ale nemůžu, leč mne vidí a měl by s tím problém.
Doprdele. Závislot na alkoholu je zasranej démon!
Ale to nechme být, když o tom začnu, lidi si myslí že si
vymýšlím a dělám zajímavou, kolik toho dokážu vypít. Popravdě, je to volání o
pomoc, které není vyslyšeno 😊
Což mne přivádí k informaci, že za 14 dní jedeme se SPV
zase na Moravu na Den otevřených sklepů. Těch sklepů je dámy a pánové 40! A v každém
sklepu bude minimálně 5 ochutnávek. A protože, jak jsme si na uvedených počtech
ukázali, Pavla se nedrží zkrátka, takže cca do 15.00 budu nabombená jako debil,
že se opět může stát, že ztratím telefon, stabilitu, potažmo sebeúctu. Jupijajé.
Ne, dost, toto je poslední článek, ve kterém mluvím o
démonech. Nebudu o tom mluvit, třeba samy odejdou. Dělám z toho zajímavou
soutěž a senzaci a to není správný přístup. Konec.
(PS: to, že znám reálná čísla vypití je proto, že si již
více jak rok eviduji excelovskou tabulku, kam si to píšu. Což znamená, že i s pití
jsem si udělala soutěž, protože je přece „sranda“ udělat si další čárku
propitého dne)
Otáčím list.
Zase jsem se dostala
do temnoty.
Jdu si nasadit
ponožky a ohodnotit 12 e-mailů.
možná